O knize: 2009 / "Když odtrhnete oči od spálené zápalky, která spadla pod sedadlo, ukáže se, že autobus stojí , okno je černé a kapky kondenzátu do něj pomalu stékají. Aniž byste se opravdu probudili, jdete k východu, někdo se bez okolků protlačí kolem - silné dlaně vám na vteřinu zmrznou na ramenou, „gracias, chica“, tmavá ruka vytahuje z kapsy cigaretu. V přítmí průsmyku svítí dveře jídelny u silnice, motor při chladnutí praská a boky autobusu se lesknou, už pokryté námrazou. Vůně eukalyptu mi nechává chladný krk. Řidič v podřepu pije kávu po malých doušcích, z kartonového kelímku se valí pára. Po uvíznutí v autobuse ve vlhkém horku nížiny udeří třesavka; šmátráte v kapse, máte chuť na změnu a přemýšlíte: stihnete doběhnout do kavárny nebo autobus odjede bez vás. Váhavě uděláš pár kroků do tmy. Světlý bod dveří se náhle strašně vzdálí; rozhodnete se to neriskovat a zmrznete uprostřed silnice, drobná, téměř panenková postavička, drcená tichem. Vzadu spolehlivá kostra autobusu, vpředu světlo jediného krytu na kilometry a asfalt se vlhce leskne. Hory nejsou ve tmě vidět, ale cítíte jejich přítomnost, když cítíte, že poblíž číhá velké zvíře - těžké tlapy drtí stříbrnou trávu, řídký vzduch šumí v jeho silných plicích. Z dechu zvířete se houpou obří šípy z agáve a houpe se vůně prastarého prachu zakořeněného v kůži. Jste rozpolceni mezi popadnutím tašky a spěcháním do tmy nebo schováním v jasném teple autobusu. Hory padají z nebe se šustivým zvukem a vy sebou trhnete, když vás někdo zatáhne za rukáv.…»